Eucharistie

Co je to eucharistie?

Ježíš říká: "Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky … Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný … zůstává ve mně a já v něm" (Jan 6,51.54.56).

V konstituci o posvátné liturgii (Sacrosanctum Concilium) můžeme číst: "Náš Spasitel při poslední večeři, tu noc, kdy byl zrazen, ustanovil eucharistickou oběť svého Těla a své Krve, aby tak pro všechny časy, dokud nepřijde, zachoval v trvání oběť kříže a aby tak své milované snoubence církvi zanechal památku na svou smrt a na své vzkříšení: svátost milostivé lásky, znamení jednoty, pouto bratrské lásky, velikonoční hostinu, v níž je požíván Kristus, duše se naplňuje milostí a dává se nám záruka budoucí slávy."

Ke svátosti eucharistie čili ke svatému přijímání může přistoupit ten, kdo je pokřtěn v katolické církvi, na přijetí této svátosti byl připraven, nežije v těžkém hříchu ani není podroben nějakému církevnímu trestu, který by ho z této svátosti vylučoval, a pokud není svobodný či ovdovělý, žije v církevně platném manželství.

Kdo chce přijmout Krista ve svatém přijímání, musí být ve stavu milosti. Je-li si někdo vědom, že se dopustil těžkého (smrtelného) hříchu, nesmí přistoupit k přijímání, aniž by předtím nedostal rozhřešení ve svátosti smíření.

Svaté přijímání Kristova Těla a Krve zvětšuje v tom, kdo přijímá, spojení s Pánem, odpouští mu lehké (všední) hříchy a chrání ho před těžkými hříchy. Přijímání této svátosti posiluje jednotu církve, Kristova mystického těla, protože jsou posilovány svazky lásky mezi tím, kdo přijímá, a Kristem.

Církev vroucně doporučuje věřícím, aby přijímali svaté přijímání při každé mši svaté, které se účastní. Je pak povinností přijmout svaté přijímání alespoň jednou za rok – o Velikonocích.

Protože je v Nejsvětější svátosti přítomen sám Kristus, je jí třeba vzdávat patřičnou úctu. Návštěva Nejsvětější svátosti (adorace) "je důkazem vděčnosti, znamením lásky a patřičná uznalost vůči Kristu Pánu."

Slovo eucharistie také znamená "díkuvzdání", kde přijímáním Kristova Těla a Krve vzdáváme díky Bohu za spasení. Jednou z forem eucharistické adorace je i doba přípravy na svaté přijímání a modlitba díkůčinění po něm.

Viz Katechismus katolické církve

Několik pokynů církevního práva pro svaté přijímání dětí

Kán. 913, § 1 – Děti mohou pouze tehdy přistupovat ke svatému přijímání, mají-li dostatečné poznávání a jsou-li důkladně připraveny, takže podle svých možností chápou tajemství Krista a mohou s vírou a zbožností přijmou Tělo Kristovo.

Kán. 914 – Je především povinností rodičů a těch, kdo je zastupují, jakož i faráře, postarat se, aby děti po dosažení užívání rozumu byly řádně připraveny a co nejdříve se posilnily tímto božským pokrmem po vykonání předchozí svátostné zpovědi. Farář dbá o to, aby ke stolu Páně nepřipustil děti, které nedosáhly užívání rozumu nebo nejsou podle jeho mínění dostatečně připravené.

Katecheze o svátosti eucharistie od papeže Františka

Eucharistie tvoří spolu se křtem a biřmováním jádro "křesťanské iniciace" a je zdrojem samotného života církve. V této svátosti lásky totiž pramení každá autentická cesta víry, společenství a svědectví.

Již to co vidíme, shromažďujeme-li se ke slavení eucharistie, mše, nám umožňuje vytušit, co se chystáme prožívat. Ve středu prostoru určeného ke slavení je oltář, stůl pokrytý ubrusem, což navozuje dojem hostiny. U stolu je kříž, který ukazuje, že se na tomto oltáři přináší oběť Kristova. On je duchovním pokrmem, kterého se nám tam dostává pod způsobami chleba a vína. Vedle obětního stolu je ambon, tedy místo, odkud se hlásá Boží Slovo a které ukazuje, že se tam shromažďujeme, abychom naslouchali Pánu, který promlouvá skrze Písmo svaté, a že pokrmem, který tam dostáváme, je také Jeho Slovo.

Slovo a Chléb se ve mši stávají jedním celkem jako v Poslední večeři, kdy se všechna Ježíšova slova, všechna znamení, která učinil, kondenzovala v gestu lámání chleba a podávání kalicha, které předjímalo oběť kříže, a ve slovech: "Vezměte a jezte, toto je moje tělo… Vezměte, pijte, to je kalich mé krve".

Ježíšovo gesto při Poslední večeři je nejzazším díkůvzdáním Otci za Jeho lásku a Jeho milosrdenství. "Díkůvzdání" se řecky řekne "eucharistie". Proto se tato svátost nazývá eucharistie. Je vrcholným díkůvzdáním Otci, který nás tolik miloval, že nám z lásky dal svého Syna. Výraz "eucharistie" v sobě proto zahrnuje celé toto gesto, které je gestem Boha a zároveň člověka, gestem Ježíše Krista, pravého Boha a pravého člověka.

Slavení eucharistie je tedy mnohem víc než pouhá hostina: je vlastní památkou Ježíšovy Paschy, ústředního tajemství spásy. "Památka" neznamená jen vzpomínku, pouhou připomínku, nýbrž skutečnost, že kdykoli slavíme tuto svátost, účastníme se tajemství umučení, smrti a vzkříšení Krista. Eucharistie je vrcholem spásonosného Božího činu: Pán Ježíš se stává chlebem lámaným pro nás, neboť nás obdařuje svým milosrdenstvím a svou láskou, takže obnovuje naše srdce, naše bytí a způsob, kterým se vztahujeme k Němu a k bratřím. Proto, když přistupujeme k této svátosti, říká se jí "svaté přijímání" (ricevere la Comunione – dosl. přijmout společenství, pozn. překl.). To znamená, že mocí Ducha svatého nás účast na eucharistickém stolu jedinečně a hluboce připodobňuje Kristu a dává nám již nyní předběžně zakoušet plné společenství s Otcem, které bude charakterizovat nebeskou hostinu, kde se budeme se všemi svatými radovat z kontemplace Boha tváří v tvář.

Drazí přátelé, nikdy neděkujeme Pánu dostatečně za dar, který nám věnoval v eucharistii! Je to veliký dar a proto je velmi důležité účastnit se nedělní mše. Jít na mši nejenom se modlit, ale také přijímat eucharistii, chléb, který je tělem Ježíše Krista, jenž nám dává spásu, odpouští nám a sjednocuje nás s Otcem. Je krásné to činit! Jdeme na mši každou neděli, protože je to den Pánova zmrtvýchvstání. Proto je neděle pro nás tolik důležitá. V eucharistii vnímáme vlastní příslušnost k církvi, Božímu lidu, Božímu Tělu, k Ježíši Kristu. Nikdy nedokážeme pochopit veškerou její hodnotu a bohatství. Prosme Jej proto, aby tato svátost v církvi nadále uchovávala Jeho živou přítomnost a ztvárňovala naše společenství v lásce a sdílení podle srdce Otcova. A činíme tak po celý život, ale začíná se dnem prvního svatého přijímání. Je důležité, aby se děti dobře připravili na první svaté přijímání a každé dítě k němu přistoupilo, protože je to po křtu a biřmování první krok mohutné příslušnosti k Ježíši Kristu.

Katecheze papeže Františka pronesená při generální audienci v roce 2014, převzato z www.radiovaticana.cz.